Závodní procházka na Jizeře. Dnes jsme se s rodinou (5ks) zúčastnili procházky kolem Jizery. Ráno jsme to nahnali do auta, s sebou do batohu plavky a ručníky a hurá na Krásnou louku. Zdržení oproti plánu pouze lehké, ale to nám zároveň umožnilo zúčastnit se v kategorii „kolemjdoucích dvojic“. Při vstupu na louku už z dálky hřál oheň, to byla dobrá zpráva pro mé těžce rozmrzající prsty po oblečení do teplého. Po pozdravu již nahřívajících se otužilců u ohniště, dodržujícíh náležité rozestupy od prskajících uhlíků, které se zakousávaly do županů, mi pomalu začalo docházet, že se budu muset chystat na start se svou soupeřkou Renatou. Obecně má tuto sezonu poctivě natrénováno, kdy jsme od září (voda 14°) chodili poctivě téměř bez výjimky třikrát týdně do vody. Většinou byla na našich trénincích o více jak minutu déle ve vodě než já. Postupně jsme nahnali děti na vzdálenou pláž, kde byl i start, abychom je měli pod dohledem, protože v tuto je dobu je kolem řeky opravdu nebezpečno. To potvrdila i cedule, která hlásila teplotu vody 1°C. To je extrém i pro zkušené otužilce, ale kvůli tomu to vlastně taky tak trochu děláme. Pro Renatu to byla nejstudenější voda v jaké se kdy koupala a pro mě vlastně možná taky. Loni touhle dobou měla Jizera na „vostrých“ závodech myslím něco kolem 2,5°C. Tam jsem měl bramboru na 250m, ale také zasloužilých cca. 9 minut v ledové vodě s ponořenou hlavou (kraul, prsa). Nicméně Renata se začala převlékat do plavek, jako by se nechumelilo. Opravdu nechumelilo, krásně nás hřálo sluníčko a jiskrný mrazivý vzduch. Ještě před jejím vstupem do vody jsem pořídil v teple své zimní bundy portrét v plavkách s informační cedulí našeho klubu Všude kromě vody pouze sníh, dobrých 10-20cm, na pláži příjemně ušlapaný. Renata neohroženě vstoupila do vody a rovnou se na jistotu vydala k první červené bójce. Na břeh doléhalo lehce zrychlené dýchání, ale nakonec se podařilo „otočit“ i druhou nejbližší žlutou bójku. Na pohodu vyplavala vzdálenější rovinku a vystoupila z vody bez známky únavy. Nyní je řada na mě, laťka je nastavena relativně vysoko. Výjimečně pomáhám soupeřce zapnout při převlékání podprsenku, prsty opravdu tuhnou. Převlékám se do plavek. Slunce stále hřeje, ale neotálím a radši vstupuji do vody. Možná jsem to čekal horší, ale ani tak žádná sranda. Nechtěl jsem se pouštět do nějakých větších akcí, doplaval jsem tedy k červené bójce, kterou jsem „votočil“ a pokorně mazal zpět ke břehu. Po výlezu z vody překvapivě pohoda. Tkaničky jsem si kupodivu zavázal. Čas ve vodě jsme si neměřili, protože jsem doma zapomněl hodinky, ale odhadem Renata 1:35 a já slabou minutu. Žážitek. Po oblečení jsme se vydali zpět k ohni, kde vládla velice příjemná přátelská atmosféra, což je mimochodem takový vedlejší efekt otužování ve skupině. Jak pravil Jirka na jednom z prvních tréninků našeho klubu: Skupina táhne. Jeden příklad za všechny: Tomáš, který dnes překonal v takto extrémní vodě více jak 6 minut. Nebo ještě můžu přidat holky – Lenku se Soňou, které si na pohodu po koupačce stojí ještě dlouhou dobu v županech u ohně. Teplota vzduchu mohla být tak okolo -4°C. Oceňuji, že ač se závody nemohly oficiálně pořádat, Jirka a všichni, kteří mu pomáhali, neusínají na pořadatelských vavřínech a využívají touto cestou alespoň příležitost, jak vyzkoušet spoustu věcí nanečisto. Například výborně rozmístěné bójky. Jak jsme se bavili u ohně, hned jak budeme umět dát psa do trojky, tak jsou závody „navostro“. Jak nám již vláda dříve ukázala, nebude čas otálet a štěstí přeje připraveným. A ať je situace jakáchce, nic to nemění na tom, že dnes jsme si to určitě všichni užili!
Děkuji všem! Honza Prokeš
Děkujeme za fotografie panu Petru Linhartovi http://www.foto-linhart.cz
Fotografie z minulých ročníků od pana Linharta najdete zde: http://www.fotosportmb.cz/
